školní praktika - Katedra technické výchovy - ZČU v Plzni
Práce s hlínou - keramika
Abstrakt
Výrobky z keramiky, ruční modelování, práce na kruhu.
Úvod do problému
Žáci by měli získat teoretické znalosti o práci s hlínou a praktické dovednosti. Druhy hlín, glazury, forma a způsob využití.
Problematika
O
hlínách:
Základní
rozdělení hlíny je dle použití. Modelovací hlíny obsahují méně
vody a drobné kousky
rozemleté přežahlé hlíny – šamotu. Proto se jim někdy říká šamotka.
Jejich výhodou je, že pomaleji vysychají, proto jsou vhodnější pro
vytváření figurek. Hlíny točířské jsou
mnohem jemnější. Většinou se používají pro vytáčení na
hrnčířském kruhu, ale dobře
se z nich i modeluje ,
klidně je tak lze použít.
Hlíny mají různou barvu od světlé až po tmavě hnědou –
burelovou. Burelka je ale zrádná, zpočátku je velmi tuhá
a drobí se.
Proto než
se s ní začne modelovat, musí se
nejprve rozpracovat v dlaních nebo na stole. Ona tak změkne.
Výrobky z ní se už nemusí glazovat, protože je sama o sobě
dosti efektní. Ještě existuje tekutá hlína, břečka nebo-li šlikr.
Z ní se nemodeluje, leje se do
sádrových forem.
Každá
hlína má jinou teplotu slinutí – tzn.že je to správná teplota, kdy
se hlína stáhne natolik, že nepropustí vodu. Dle této teploty se pak
vybírají vhodné glazury. My jsme pracovali s hlínou krémovou (MA,SB)
s teplotou slinutí 1180°C.
O glazurách:
Mohou
být matné, lesklé, krycí nebo průsvitné, hladké nebo s floty(tečkami).
Důležité je, že jsou olovnaté – jedovaté a
bezolovnaté(kupovat). Každý výrobce má jiné označení glazur
a tak se ptát na bezolovnaté(nejčastěji označení
Pd).
Jsou
i jiné možnosti barev než přímo glazura. Např.burel.je to zvláštní
prášek černé nebo tmavohnědé barvy, vtírá se do čerstvě
vymodelovaného nebo přežahlého výrobku. Po vypálení má pak výrobek
začernalý, starodávný vzhled – má patinu.
Existuje
pak i spousta barev na keramiku, kterými se dá pomalovat vypálená
glazura i květináč z obchodu. Stačí si jen vybrat.
prášek usazuje u dna!
Pozor!
Barva prášku někdy neodpovídá barvě glazury po vypálení. Např. růžový
prášek je po vypálení tmavě modrá barva.
Jak se glazuje:
1.
Namáčení
– výrobek se dvěma prsty uchopí a ponoří do rozmíchané glazury.
Počítáme do tří a pak vyndáme. Necháme okapat. Povrch se během
chvilky zatáhne. Vrstva je rovnoměrná. Využívá se u větších
ploch. Nenamáčíme nikdy 2x, povrch by dlouho osychal.
2.
Polévání
- jednou rukou se drží výrobek
nad miskou a druhou rukou se naběračkou polévá. Tato technika se používá
na menší plochy nebo doplněk základní glazury.
3.
Malování
štětcem – na malé plošky výrobku, detaily. Nevýhodou je, že to bývá
nestejnoměrné, flekaté.
4.
Tupování
– otiskování houbičky namočené v glazuře na přežehlý nebo
na neglazovaný výrobek. Po vypálení mramorový nebo kožovitý efekt.
5.
Vtírání
– suchou glazurou nebo burelem. Vtírá se prstem nebo houbičkou.
6.
Vytírání
– provádí se na naglazovaném výrobku kartáčkem na zuby nebo houbičkou.
7.
Mnoho
dalších způsobů , které lze objevit při práci. Např. kapání, šplíchání,
otiskování předmětů…
Podložka
na modelování, podložka na sušení, nůžky, nůž, špejle, jehla, váleček,
špendlík, smirkový papír, struna, miska, houbička, sada špachtlí, lis, lžička, různé obtisky(listy,tiskátka,látky,krajky…)
Závěr:
Pedagogická část
Jako pedagog bych zařadila tuto látku do výuky 8. nebo 9.ročníku základní školy. Přednáška by obsahovala tuto formu. Na začátku bych v rámci výuky uspořádala exkurzi do nějakých keramických závodů.Např.Chlumčany. Aby žáci viděli přímo výrobu některých druhů keramických výrobku a způsob výroby ve velkém. Pak bych žáky vzala do vybavené školní dílny pro daný kroužek keramiky, kde by si každý měl možnost osvojit dovednosti a poznatky při práci s hlínou.
Učební pomůcky zařazené do výuky bezprostředně a přímo osvětlují danou látku např. diaprojektor použit k promítání diapozitivů jakéhokoliv obsahu. Pomůcka se těsně váže k metodě a formě práce. Jedná se o vztah vzájemného ovlivňování a určenosti. Na jedné straně si zvolené metody a formy vyžadují tvorbu a užití pomůcek určitých kvalit, zatímco na straně druhé často sama pomůcka navozuje metodu a formu, v níž má být optimálně aplikována(využití didaktických programů, filmů apod...). Ve vyučovacím procesu působí pomůcky na učební činnosti žáka ve shodě se stanovenými cíli přímo svými didaktickými funkcemi. Proto lze považovat učební pomůcky za nejvýznamnější druh materiálních didaktických prostředků. Pomůcky záměrně ovlivňují žákovo rozhodování o výběru a zpracování informací z daných zpráv. Tím je zabezpečeno , že při vhodné aplikaci zaměří žáci své vnímání např. právě na ty části pomůcky, které jsou podstatné, budou sledovat právě ty vztahy a souvislosti, které sledovat mají, vytvoří si právě ty představy, jejichž vytvoření bylo cílem a že tudíž pomůcka bude působit na žáky právě v tom směru, jak bylo mnou(učitelem) zamýšleno. Ve vyučovacím procesu se můžeme prakticky setkat s neomezeným množstvím učebních pomůcek rozmanitých druhů a typů, s rozmanitými funkcemi, možnostmi, posláním i způsoby realizace. Pro základní ilustraci hlavních druhů a typů předmětů, jevů a dějů, které jsou jako učební pomůcky využívány, může posloužit následující strukturovaný přehled: 1. originální předměty a reálné skutečnosti- a) přírodniny v původním stavu např. minerály či upravené např. výbrusy, mikropreparáty, směsy aj. , b) výrobky a výtvory v původním stavu např. vzorky výrobků,přístroje aj. nebo upravené např. přístroje v řezu aj. , c) jevy a děje (povahy fyzikální, chemické, biologické, sociální aj.), d) zvuky (hlasové,hudební,přírodní...), 2. zobrazení a znázornění předmětů a skutečností: a) modely (statické, funkční, stavebnicové, plošné apod.), b) zobrazení prezentované přímo (školní mapy, diagramy aj. nebo prezentovaná pomocí didaktické techniky ( promítaná staticky, dynamicky, pomocí TV, projektoru, PC...), c) zvukové záznamy (magnetické, mechanické, optické), 3. textové pomůcky: a) učebnice (klasické, pracovní, programované), b)pracovní materiály (pracovní sešity, programované texty, tabulky...), c) doplňková a pomocná literatura, 4. pořady a programy prezentované didaktickou technikou: a) pořady (školský rozhlas, školská TV...), b) programy (výukové soustavy na PC), 5. speciální pomůcky- žákovské experimentální soupravy, zaměstnávací pomůcky apod. Uvedený přehled je pouze ilustrativní, nepostihuje všechny typy , varianty a rozličné kombinace učebních pomůcek, které lze členit vcelku i v podskupinách podle různých hledisek. Pomůcky se dále liší mírou abstrakce vyjádření obsahu (vlastní reál, graf, symbol aj.) a komunikačními cestami, kterými působí. Pomůcky působí nejčastěji na receptory zraku (vizuálně) a sluchu (auditivně). Působit však mohou též na ostatní receptory, tj. na receptor hmatu, pohybu, čichu a chuti. časté jsou i kombinace jednotlivých druhů působení, z nichž dominantní postavení připadá kombinaci působení vizuálního a auditivního a tzn. audiovizuální pomůcky. Takovéto kombinované pomůcky tedy působí na dva či více smyslů současně (multisenzoriálně) a stávají se tak důležitým nástrojem tzv. vícekanálové komunikace, jejíž širší využívání je považováno za jedno ze základních modernizačních opatření. V této souvislosti je však vhodné si připomenout tzv. "zlaté pravidlo" Jana Ámose Komenského, v němž současně s požadavkem co nejširší přirozené názornosti nalézáme již i požadavek kombinovaného působení: " Proto budiž učitelům zlatým pravidlem, aby všecko bylo předváděno smyslům, kolika možno. Tudíž věci viditelné zraku, slyšitelné sluchu, vonné čichu, chutnatelné chuti a hmatatelné hmatu, a může-li něco býti vnímáno najednou více smysly, budiž to předváděno více smyslům,...". Požadavek multisenzoriálního působení má tedy z historického hlediska hluboké kořeny. Ale až v poslední době však škola disponuje novými moderními prostředky, které podstatně rozšiřují možnosti kombinovaného působení- především v oblasti spojení obrazu a zvuku- videoprojekce, a současně je tak pozvedávají na vyšší kvalitativní úroveň.
Myslím si, že díky pomůckám a vhodném vybavení dílen pro konkrétní účel má učitel možnost velice dobře demonstrovat, ukazovat a zvýrazňovat učební látku v poznávacím i dovednostním procesu žáků. Lépe žáky motivovat a zaujmout.
Hodnocení bychom zvolili na základě přístupu k předmětu a snaze. Jak žák v hodinách pracuje. Zda ho to baví. Neboť ne každý je výtvarně nadaný.