KERAMIKA

spra - Katedra technické výchovy - ZČU v Plzni

Abstrakt

Tyto webové stránky vás seznámí se základním rozdělením a zpracováním keramické hlíny(sušení, pálení). Také je zde několik odstavců věnováno problematice glazování a toto je stručně shrnuto v závěru. V pedagogické části je popsán technologický postup při výrobě konkrétních výrobků z keramiky v keramické dílně.

Úvod do problému

Slovo keramika je řeckého původu a vzniklo z řeckého slova "keramos". Ve starověkém Řecku to byl název pro hlínu a hrnčířské výrobky. Dnes se pod pojmem keramika rozumí nejen hrnčířské výrobky, ale všechny výrobky vypálené z hlíny. Jsou to cihly porcelánové figurky, izolátory elektrického vedení, ale i brusné a karborundové kotouče. Těchto mnoho druhů keramiky se pro zjednodušení v odborné literatuře rozděluje na hrubou a jemnou.

HRUBÁ KERAMIKA – předměty určené ke stavební a průmyslové výrobě např. cihly, střešní krytina, kanalizační roury, žárovzdorné a kyselinovzdorné předměty apod.

JEMNÁ KERAMIKA – ozdobné a užitkové předměty, obkladačky, zdravotní keramika a další předměty vyrobené z porcelánu a ostatní jemné keramiky

Problematika

O hlínách:

Základní rozdělení hlíny je dle použití. Modelovací hlíny obsahují méně vody a drobné kousky rozemleté přežahlé hlíny – šamotu. Proto se jim někdy říká šamotka. Jejich výhodou je, že pomaleji vysychají, a proto jsou vhodnější pro vytváření figurek a dalších předmětů které lze modelovat z hlíny, jsou tedy vhodné hlavně pro mimovolné tvarování. Hlíny pro zpracování na hrnčířském kruhu se nazývají jako točířské a jsou mnohem jemnější. Většinou se používají pro vytáčení na hrnčířském kruhu, ale dobře se z nich i modeluje , klidně je tak lze použít i pro mimovolné tvarování a tvorbu z plátů. Hlíny mají různou barvu od světlé až po tmavě hnědou – burelovou. Burelka je zpočátku je velmi tuhá, málo tvárná a hodně se drobí, což může některé méně zkušené pracovníky s hlínou od ní odradit. Proto, než se s ní začne modelovat, musí se nejprve dobře rozpracovat v dlaních nebo na stole, tak změkne a dají se z ní modelovat výrobky. Výrobky z ní se už nemusí glazovat, protože je sama o sobě dosti efektní a glazura by zde byla spíše na škodu. Ještě existuje tekutá hlína, břečka nebo-li šlikr. Z ní se nemodeluje, lije se do sádrových forem.

Každá hlína má jinou teplotu slinutí – tzn. je to správná teplota, kdy se hlína stáhne natolik, že nepropustí vodu. Dle této teploty se pak vybírají vhodné glazury. My jsme pracovali s hlínou krémovou (MA,SB) s teplotou slinutí 1180°C.

O glazurách:

Glazury mají vzhled i jméno (Glass – sklo) napovídá příbuznost se sklem. Jsou to sklovité povlaky keramického střepu, který ho dělá neprosákavý, lépe čistitelný a zároveň jej zdobí. Základní složkou glazur je křemen, který se s přídavkem různých kovových kysličníků taví ve sloučeniny zvané silikáty (křemičitany) Tak například olovnatá glazura je křemičitan olovnatý. Vypadá jako prášek různých barev. Mohou být matné, lesklé, krycí nebo průsvitné, hladké nebo s floty (tečkami). Důležité je, že jsou olovnaté – jedovaté a bezolovnaté. Každý výrobce má jiné označení glazur a tak pokud budeme glazuru kupovat, musíme se zeptat, jestli je glazura bezolovnatá.

Kromě rozdělení na olovnaté a bezolovnaté glazury můžeme dále rozdělit na:

1. Krycí glazury

2. Matné glazury

3. Stékavé glazury

4. Trhlinové glazury

5. Krystalické glazury

6. Listové glazury

7. Zemité glazury

8. Solné glazury

Jsou i jiné možnosti barev než přímo glazura. Např.burel.(SiO2)je to prášek černé nebo tmavohnědé barvy, který se natírá na čerstvě vymodelovaný nebo přežahlý výrobek. Po vypálení má pak výrobek začernalý, starodávný vzhled – má patinu.

Existuje pak i spousta barev na keramiku, kterými se dá pomalovat vypálená glazura i květináč z obchodu. Stačí si jen vybrat. V odborných keramických prodejnách je ohromný výběr

Postup při přípravě glazury:

Glazuru ve vodě dobře rozmícháme. Máme-li zbytky starších vyschlých glazur, tak je před rozmícháním ve vodě musíme dobře rozdrtit. Vzniklá směs nesmí být řídká, protože by pak barva po vypálení nebyla výrazná. Také nesmí být příliš hustá, špatně by se nanášela na výrobek, tvořila by ostrůvky a nebo by stékala. Správná hustota má připomínat smetanu. Pak jí přefiltrujeme, což se většinou v neodborné hrnčířské dílně, kterou budeme mít ve škole provádí přelitím přes silonky. Nerozpuštěné hrudky tak ze silonek odstraníme. Po nanesení glazury se voda vsákne do výrobku a na povrchu zůstane vrstva prášku, pozor po zaschnutí snadno stírá. Proto musíme pak opatrně manipulovat s výrobkem. Před každým dalším glazováním je nutné glazuru rozmíchat, neboť se prášek usazuje u dna a barva by byla nevýrazná!

Pozor! Barva prášku někdy neodpovídá barvě glazury po vypálení. Např. růžový prášek je po vypálení tmavě modrá barva. Je dobré při výběru barev se orientovat podle vzorníku.

Postupy při glazování:

Několik možných postupů:

1. Namáčení – výrobek se dvěma prsty uchopí a ponoří do rozmíchané glazury. Počítáme do tří a pak jej vyndáme. Necháme okapat. Povrch se během chvilky zatáhne. Vrstva je rovnoměrná. Využívá se u větších ploch. Nenamáčíme nikdy 2x, povrch by dlouho osychal.

2. Polévání - jednou rukou se drží výrobek nad miskou s glazurou a druhou rukou se naběračkou polévá. Tato technika se používá na menší plochy nebo jako doplněk základní glazury.

3. Malování štětcem – na malé plošky výrobku, detaily. Nevýhodou je, že malování bývá nestejnoměrné, flekaté a je náročné na schopnosti glazujícího žáka.

4. Tupování – otiskování houbičky namočené v glazuře na přežehlý nebo na neglazovaný výrobek. Po vypálení mramorový nebo kožovitý efekt.

5. Vtírání – suchou glazurou nebo burelem. Vtírá se prstem nebo houbičkou.

6. Vytírání – provádí se na naglazovaném výrobku kartáčkem na zuby nebo houbičkou.

7. Mnoho dalších způsobů , které lze objevit při práci. Např. kapání, šplíchání, otiskování předmětů…

Pomůcky, zdobítka:

Podložka na modelování, podložka na sušení, nůžky, nůž, špejle, jehla, váleček, špendlík, smirkový papír, struna, miska, houbička, sada špachtlí, lis, lžička, různé obtisky (listy,tiskátka,látky,krajky…)

Sušení a pálení:

Keramické předměty je třeba před pálením vysušit. To znamená odstranit vodu, která může způsobit velkou škodu při pálení a sušení.Při sušení se hmota nejvíce smršťuje a je proto třeba aby se při smršťování povrchu neuzavřely rychle póry, kterými se voda muže odpařovat

Pálením se křehký hliněný střep zpevní a prášek, kterým je pokryt, se změní ve skleněný povlak. Probíhá chemický proces, kterým se hlína mění na keramiku. První přežah se provádí při teplotě kolem 780°C a vypálení glazury při teplotě kolem 1180°C

Závěr:

Vymodelovaný výrobek v ruce nebo na kruhu se zahladí, pak je první přežah. Ten se provádí kolem 780°C. Výrobek se zahladí jemným smirkovým papírem. Pak se výrobek naglazuje . V případě, že se z výrobku něco ulomí může se to přilepit šlikrem, ale obě slepované části se musí provlhčit. Pak je výrobek opět vypálen na teplotu kolem 1180°C. To už je finální podoba výrobku. Pokud i tak něco z výrobku upadne, vloží se mezi plošky kousek toaletního papíru a slepí se sekundovým lepidlem.

Pedagogická část

Jako pedagog bych zařadil tuto látku do výuky 8. nebo 9.ročníku základní školy v předmětu technické výchovy nebo současně v hodinách technické a výtvarné výchovy. Na začátku výuky by bylo vhodné zařadit exkurzi do nějakých keramických závodů např. Chlumčany, aby žáci viděli přímo výrobu některých druhů keramických výrobku, stavebních hmot a způsob výroby ve velkém. Výuka by probíhala v keramické dílně , která bude v rámci školních dílen, kde si žáci budou mít možnost osvojit si dovednosti a poznatky při práci s hlínou.

Učební pomůcky zařazené do výuky bezprostředně a přímo osvětlují danou látku např. diaprojektor použit k promítání diapozitivů jakéhokoliv obsahu, nebo video či DVD rekordér, které se dají použít k přehrávání jak odborných filmů tak i ukázkové práce naších žáků ve školních dílnách.

Pro samotnou výuku nejprve s žáky probereme způsoby zpracování hlíny, které budeme v naší školní dílně provádět t.j. mimovolné tvarování, tvorba z plátů, výroba nádob a dekoračních předmětů na hrnčířském kruhu, glazování a dvojí výpal

Nejprve s žáky probereme jaké jsou hlavní složky hrnčířské hlíny, probereme jejich chemické složení (zde nám pomohou znalosti žáků z chemie), probereme, kde se tyto hlíny v naší republice nachází (využijeme znalosti žáků ze zeměpisu) a umožňuje li to umístění školy, vypravíme se s žáky na vycházku, kde se sami pokusíme získat hrnčířskou hlínu, aby žáci sami poznali rozdíl mezi podomácku připravenou hlínou a hlínou kupovanou, průmyslově připravenou. Tak budou moci žáci sami posoudit, klady a zápory přírodní a uměle připravené hlíny. Ve školní praxi budeme využívat především průmyslově upravenou hlínu, protože získávání přírodní hlíny je časově náročné a při výuce v některých městských školách prostorově nemožné. Před jakoukoli prací s hlínou vysvětlíme žákům, že se hlína musí nejdříve zpracovat. Pod pojmem zpracovat si představíme prohnětení hlíny v rukou (pro lepší výsledek můžeme přidat malé množství vody)

Při provádění mimovolného tvarování, vysvětlíme žákům, že nejlepší metodou je, vzít si kus zpracované hlíny zavřít oči a tvarovat něco bez rozumového uvažování (žáci, kteří nedovedou mít po celou dobu zavřené oči, si mohou oči zavázat šátkem). Touto metodou lze dosáhnout velice zajímavých výsledků a při vyšším psychologickém vzdělání učitele může odhalit jaké jsou vztahy v rodině a eventuální problémy.

Při tvarování z plátů si žáci nejprve zpracují hlínu, kterou pak pomocí válečku ( ideální je mít látku zabalenou v textilii )vytvarují do stejně silného plátu. Z takto připravené hlíny si mohou žáci vykrajovat různé ozdobné předměty. Z plátů lze také vyrobit nádoby. ( Při této výrobě nádob musíme žákům vysvětlit způsob spojování plátů a nebezpečí prasknutí nádoby budou-li mít příliš velké rozdíly v tloušťce stěn ),

Při tvorbě nádob na hrnčířském kruhu vysvětlíme žákům, že si musí nejdříve rozpracovanou hlínu dobře uchytit na hrnčířský kruh. Žáci si musí nejprve na kruhu hlínu dobře vycentrovat, aby nedocházelo k házení. V případě, že se žákům centrování či uchycení nepovede, je marné pokoušet se o další práci a žák musí začít od začátku. Po uchycení a vycentrování hlíny si žák udělá ve středu malý otvor, ze kterého pak vytáhne celou nádobu. Při tvorbě nádoby musí dát žák pozor, aby nezbortil stěny již vytvořené nádoby a neudělal příliš slabé dno, které mu bude bránit sejmout bez poškození nádobu z hrnčířského kruhu.

Při glazování si žáci musí nejprve připravit glazuru. Při přípravě musíme žákům vysvětlit, že nejprve musí glazuru rozpustit a dobře rozmíchat v odpovídajícím množství vody a dobře ji přefiltrovat. Učitel vysvětlí žákům různé způsoby glazování a předvede jim jednotlivé způsoby ( např. namáčení, polévání, malování ). Učitel žákům vysvětlí, že před glazováním si musí glazuru dobře rozmíchat, protože se ráda usazuje.

Před vypalováním si žáci musí nechat vyschnout výrobky, aby jim pak v peci nepopraskaly. Učitel žákům vysvětlí jaké jsou vypalovací teploty, jak na první přežah tak na vypálení glazury. Vysvětlí žákům systém vkládání výrobků a je vhodné, aby si vkládání žáci sami vyzkoušeli

Pro práci s hlínou musí být školní dílna dobře vybavena vhodnými pomůckami, abychom mohli ukázat a zvýraznit učební látku. Pak lze žáky dobře motivovat a zaujmout je pro daný úkol. Při hodnocení prací, však nesmíme zapomenout, že ne každý žák je výtvarně a manuálně nadaný, a proto bychom spíše něž hotový výrobek měli hodnotit snahu a zaujetí prací.

Při této práci ve školní dílně musí žák zapojit všechny smysly a v této souvislosti je vhodné si připomenout tzv. "zlaté pravidlo" Jana Ámose Komenského, v němž současně s požadavkem co nejširší přirozené názornosti nalézáme již i požadavek kombinovaného působení: " Proto budiž učitelům zlatým pravidlem, aby všecko bylo předváděno smyslům, kolika možno. Tudíž věci viditelné zraku, slyšitelné sluchu, vonné čichu, chutnatelné chuti a hmatatelné hmatu, a může-li něco býti vnímáno najednou více smysly, budiž to předváděno více smyslům,...".

Naše výrobky v různých pohledech:

Použitá literatura:

Rada, P.: Keramika, 1997 nakladatelství Grada